Soused Beer v domku od rybníka hodně kradl. Už měl jít do vězení, jenže s tím otálel. Jak jinak. Nástup za katr počká, říkal si. Zahlédl jsem ho, jak s rukama za zády, s hlavou svěšenou a s pohledem zabodnutým do země obcházel rybník. Obešel ho několikrát. Pak zmizel. Brzy ho našli. Visel nedaleko na vlastní hrušce. Vyřešil to, jak nejlépe dovedl. Raději se oběsil, než by se nechal zavřít za mříže. Od babiček jsme pak často slýchali: „Nezlobte děti, nebo skončíte jako Beer.“ Moc povzbudivé to tenkrát nebylo. Ať tak nebo tak, stromy do nebe nerostou.
